MAPA PRO NAVIGACI   TRASA

[úvod] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42]


7. DEN, 24. 2. 2001, SOBOTA - BLUE MOUNTAINS

Honza s Karen nám vyhlásili budíček celkem brzo, už v 8:00. Máme toho hodně v plánu, tak musíme vstávat. Nasnídáme se a jedeme rychle na Three Sisters, asi nejznámější symbol Modrých hor. Jedná se o skalní útvar, který vznikl v důsledku eroze. Podle domorodé legendy se však jedná opravdu o tři sestry, které nechal jejich otec zkamenět, aby je ochránil před mýtickou bytostí. Na této vyhlídce poprvé vidíme zvláštnost Modrých hor a to, že jsou jakoby naruby. Abyste se do nich dostali, musíte jít z kopce dolů a ne jako v normálních horách, nahoru. Však si to ještě dneska vyzkoušíme na vlastní kůži.

V momentě, kdy se začínají objevovat první davy turistů z Dálného východu, vyklízíme pole a jedeme na asi 2 hodiny jízdy autem vzdálené Jenolan Caves. Tyto nejznámější jeskyně Austrálie vznikly asi před 300 mil. lety a objeveny byly už v roce 1838. Jedná se o obrovský jeskynní komplex a tak je prohlídka rozdělena do několika okruhů. My si vybíráme ne zrovna levnou River Cave, doufám že to bude stát za to. Protože do prohlídky máme asi 1,5 hod. čas, jdeme se projít po River Walk, stezce podél říčky Jenolan, a na Archer Trail, procházku obrovským jeskynním obloukem ve skalním masívu. Ve 13:00 už ale šplháme do vchodu naší jeskyně River Cave. Ta nese své jméno podle říčky, která jí protéká a stále tvoří jedno z hlavních témat jeskyně. Je tu příjemně mrazivo, proti venkovním vedrům. V obrovských podzemních prostorech je neskutečně mnoho schodů a žebříků, není divu, že tato trasa je označena jako jedna z nejnáročnějších. Krápníková výzdoba je nádherná, ale dle mého osobního pocitu jsou stejně nádherné i jeskyně třeba na Slovensku. Když jsme vyšli zase zpátky do vedra rozpáleného dne, pochlubili se nám Honza s Karen, že v místním hotýlku strávili 1. noc své svatební cesty.

Naše dnešní předposlední zastávka je na Govetts Leap. Tato klasická vyhlídka na panoráma Modrých hor s vodopádem Bridal Veil Falls jen znovu potvrzuje slova o horách naruby. Jejich nejvyšší bod leží ve výšce asi 1.100 m.n.m. Modré hory se vyvíjeli přes 250 mil. let, krajina byla postupně zanesena usazeninami, které později erodovaly a odhalily tak holé útesy a kaňony. A protože den pokročil, vidíme krásně i to, proč se Modrým horám říká modré. Skoro všude v horách rostou eukalypty, z jejichž listů se vypařuje do vzduchu olej a ten právě vytváří ve vzduchu kromě nádherné vůně i modrý opar, vznášející se v údolích hor.

Pohled na vodopád je ale pro nás výzvou a tak se vydáváme do Grosse Valley, na jehož dno tento vysoký vodopád dopadá. Čeká nás asi 200 metrů převýšení. Hned na začátku nás Honza upozorňuje na Pakobru černou (Black snake), která patří mezi nejjedovatější hady Austrálie. Naštěstí není agresivní a nechává nás být na pokoji. Ve vlhkém vedru začínáme sestupovat po chodníčku vytvořeném kameny na boku hlubokého kaňonu. Většinou to ale jsou spíše kameny tvořící neustálé schody dolů. Jsme mokří od vody neustále stékající po kolmých stěnách kolem nás. Vždyť sestupujeme do deštného pralesa. Po hodince chůze jsme konečně na dně a můžeme si nejvyšší vodopád Modrých hor vychutnat odspoda. A protože fouká vítr, tvoří unášená vodní tříšť opravdu závoj, podle kterého se tento vodopád jmenuje. Vracíme se stejnou cestou nahoru. Vedro a vlhko nám dává docela zabrat, cesta vede téměř neustále skoro kolmo nahoru, těch 200 m výšky na pár kilometrech musí být někde znát a tak jsme téměř okamžitě mokří potem a vodou skrz na skrz. Cesta nám trvá asi o 40 minut déle, ale stálo to opravdu za to. Nahoře kupodivu téměř okamžitě usycháme a podle výšky zapadajícího slunce usuzujeme, že stihneme ještě západ na Three Sisters. Takže honem do auta a jedeme. Všechno kupodivu stíháme téměř na minutu, samozřejmě tu nejsme sami, je tu i mnoho dalších fotografů. Ale protože jsou zrovna mraky v tom nejnevhodnějším postavení, vidíme Tři sestry zbarvené do oranžova jenom náznakem. I tak to byl ale pěkný zážitek.

V Katoombě si kupujeme pár drobností k jídlu a k pití a jedeme zpět do Megalong Valley přenocovat. Naše včerejší místo je ale už obsazené, tak jedeme dál a na konci údolí asi po 10 km nacházíme další tábořiště, kde se už chytáme. Udělali jsme si ohníček, ohřáli si na něm večeři a brzo zalehli. Zítra nás čeká náročný den, Honza má velké plány.